Fotogalerie – další objekty

Fotografie různých objektů (Slunce, Měsíc, planety, planetky, meteory, souhvězdí,...) pořízené přístoji Hvězdárny a planetária Plzeň.

Přelet ISS přes Slunce

Na 12.9.2010 byl programem CalSKY předpovězen přelet Mezinárodní kosmické stanice přes Slunce. Vzdálenost osy stínu procházela jen 190 m od budovy H+P, což při šířce pásu 7.08 km bylo prakticky na středu. Proto jsme si tento nevšední úkaz nemohli nechat ujít. Vzdálenost ISS 577 km byla sice větší, než při našem prvním pozorování tohoto úkazu v roce 2006 a proto i velikost ISS vycházela menší, ale o to pomaleji se pohybovala a proto se jí podařilo zachytit na pěti snímcích. Přelet přes Slunce trval pouze 1.01 s. Kromě ISS je na Slunci možno pozorovat i jednu sluneční skvrnu a několik fakulových polí. Detaily jsou na následujícím snímku.

ISS2a_m Datum: 12.9.2010 13:18:40 UT
Objektiv: Refraktor ED 120/900
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Součet 5 snímků, Expozice 1/160 s
ISO = 100, herschelův hranol
Zpracování: Složení i zvýraznění ve Photoshopu
Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň
Podmínky: slabé ciryKromě složení do jednoho snímku byl vytvořen i detail ISS a animace napodobující skutečný jev, který byl velice rychlý. Dále byl o tomto přeletu napsán článek do Zpravodaje H+P.

Sluneční skvrny 12.9.2010

Asi 30 minut před přeletem ISS přes sluneční disk byl pořízen detailní snímek slunečních fotosféry. Sluneční aktivita byla poměrně slabá. Na Slunci se nacházela pouze jedna větší skvrna a několik velice drobných skvrnek viditelných pouze po zpracování. Kolem skvrny bylo poměrně rozsáhlé fakulové pole. Další fakulové pole je viditelné na velkém snímku na pozičním úhlu 90°. Do zorného pole CCD za ED 120/900 se vejdou asi 2/3 slunečního disku. Proto byl pozdější přelet ISS snímán digitálním fotoaparátem, kam se Slunce vejde celé a navíc Canon stihne ukládat snímky ve formátu JPG vyšší rychlostí než CCD v nekomprimovaném formátu FITS.

s2_m Datum: 12.9.2010 12:41 – 12:46 UT
Objektiv: Refraktor ED 120/900, herschelův hranol
CCD G1-1400, teplota čipu 32°C
Zprůměrováno 500 snímků, Expozice 1/1000 s
Zpracování: Registax
Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň
Podmínky: slabé ciry

Přechod Měsíce přes Plejády

První noc Letního astronomického praktika 2007 jsme měli možnost sledovat velice zajímavý úkaz – přechod Měsíce přes otevřenou hvězdokupu M45 – Plejády. Vyčkali jsme do půlnoci, kdy se zatažená obloha začala vyjasňovat. Mraky stále přecházely, naštěstí jen na druhé polovině oblohy. A tak jsme mohli sledovat celý úkaz. Kromě zaznamenávání přesných časů zákrytů byly pořizovány fotografie a videozáznam.

199_m Datum: 7.8.2007 2:27:37 UT
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600
ISO = 800
Součet 3 snímků, Expozice: 3 x 2 s
Pozorovací stanoviště: Bažantnice

Měsíc v poslední čtvrti

Termín Letního astronomického praktika bývá vybírán tak, aby příliš nerušil Měsíc. Ne vždy se to ale podaří, což byl i případ praktika v roce 2008, které začínalo s Měsícem jen dva dni po úplňku. Během první poloviny praktika, kdy byl Měsíc viditelný, ale byla jasná jen jediná noc, kdy bylo možno Měsíc pozorovat.

Mesic_1063a_m Datum: 25.8.2008 0:26 UT
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Objektiv: Refraktor ED 120/900
ISO = 100
Expozice: 1/60 s
Pozorovací stanoviště: Bažantnice
Zpracování: Photoshop
Podmínky: Dobré, 3°C, mírná rosa

Největší Měsíc (v úplňku a v přízemí)

19.3.2011 bylo možno pozorovat jeden z největších úplňků Měsíce. To bylo způsobeno jednak poměrně blízkým přízemím (356 575 km) a jednak tím, že přízemí nastalo jen o necelou hodinu později než úplněk. K podobným situacím dochází přibližně jednou za 18 let. Rozdíl velikostí Měsíce v přízemí a odzemí se může lišit až o 14 %, na jasu se to projeví přibližně o 30 %.

IMG_0937_m Datum: 19.3.2011 19:57 UT
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Objektiv: Refraktor ED 120/900
ISO = 100
Expozice: 1/320 s
Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň
Zpracování: Photoshop
Podmínky: Dobré

Porovnání velikostí Měsíce v přízemí a odzemí

Měsíc kolem Země neobíhá po kruhové dráze, ale po eliptické. Proto je někdy blíže Zemi a někdy naopak dále. Nejbližšímu přiblížení říkáme přízemí (perigee), největší vzdálenosti odzemí (apogee). Rozdíl velikosti Měsíce se může lišit až o 14 %, na jasu se to projeví dokonce o 30 %. Oba snímky byly pořízeny stejným dalekohledem i fotoaparátem, dokonce i ze stejného místa. Rozdíl velikostí je ještě výrazněji vidět při složení Měsíců na sebe.

Mesic_2011_2016_vedle_sebe2_m Datum1: 19.3.2011 19:57 UT
Datum2: 21.4.2016 19:42 UT
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Objektiv: Refraktor ED 120/900
ISO = 100
Expozice1: 1/320 s
Expozice2: 1/250 s
Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň
Zpracování: Photoshop
Podmínky: Dobré

Částečné zatmění Měsíce

25.4.2013 nastávalo zatmění Měsíce. Jednalo se pouze o zatmění částečné a to ještě velmi krátké zatmění. Velikost zatmění byla pouze 1.5% (v jednotkách měsíčního průměru). Zatmění nastávalo velmi nízko nad obzorem. V době východu Měsíce se již Měsíc nacházel v polostínové fázi zatmění. Polostínová fáze ale není vizuálně pozorovatelná, pouze na fotografiích se pozná, že je z jedné strany Měsíc méně nasvícený. Ze začátku měl Měsíc hnědočervený nádech, způsobený nízkou výškou. Později, jak stoupal, se tato barva vytrácela. I přes malou fázi bylo toto krátké zatmění velmi dobře viditelné.

Zatmeni_2_m2 Postupný průběh zatmění včetně polostínové fáze. Více v samostatném článku.
Datum: 25.4.2013 19:35 – 21:25 UT, jednotlivé snímky přibližně po 20 minutách
Fotoaparát: Canon EOS 1100D
Objektiv: Refraktor ED 120/900
ISO = 200
Expozice: 1/400 s
Pozorovací stanoviště: H+P Plzeň
Zpracování: Photoshop
Podmínky: Dobré, ze začátku nízko nad obzorem

Pohyb planetky (2) Pallas

Pallas je v pořadí druhou objevenou planetkou. Objevil jí v roce 1802 německý astronom Olbers. S průměrem 550 km je zároveň druhou největší planetkou Sluneční soustavy. Co se týče hmotnosti, tak je až na třetím místě, jelikož ji kromě planetky Ceres „převažuje“ i Vesta. Pallas obíhá v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem.
Na Letním astronomickém praktiku 2011 jsme zakreslovali a fotografovali tuto planetku s cílem pokusit se vypočítat její dráhu ve Sluneční soustavě. V době konání Expedice se nacházela v souhvězdí Šípu a jasnost měla 9.5 magnitudy. Málo jasných nocí znamenalo příliš málo poloh pro určení dráhy pomocí zákresu. U fotografie, která poskytuje přesnější polohu, stačily čtyři měření na dostatečné určení odpovídajících dráhových elementů. Více v samostatném článku.

pallas2011 Datum:
1.8.2011 22:45 UT, expozice 1 s
2.8.2011 22:31 UT, expozice 30 s
4.8.2011 19:54 UT, expozice 30 s
Objektiv: Refraktor Megrez 90/558, 4.8.2011 byl použit ještě rovnač pole P-Flat4 0.7x
CCD G2-8300, Chlazeno na -30°C
Zpracování: SIPS, konečné úpravy ve Photoshopu.
Pozorovací stanoviště: Bažantnice
Podmínky: horší
Sever je na snímku nahoře.

M40 – dvojhvězda mezi mlhovinami

Kdo si někdy prohlížel Messierův katalog, mohl být překvapen údaji u objektu s pořadovým číslem 40. Zejména starší verze katalogu jej totiž často uváděly kompletně proškrtaný, kde místo údajů byly jen pomlčky, případně je tento objekt vynechán. M40 je ve skutečnosti dvojhvězda se složkami 9.7 a 10.2 magnitudy vzdálenými od sebe 53′. Podrobnosti o tomto omylu pana Messiera se dozvíte v samostatném článku.

M40c_m Datum: 1.10.2011 21:20 UT
Objektiv: Refraktor ED 80/600
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Součet 5 snímků, Expozice 5 x 30 s, ISO = 800
Zpracování: Pomocí MRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu.
Pozorovací stanoviště: Bezvěrov-Sepuska
Podmínky: Vynikající
Sever je na snímku nahoře.Jasné hvězdy na snímku: vlevo 74 UMa (5.3 mag), vpravo 70 UMa (5.5 mag)
Galaxie vpravo od M40: NGC 4290 (11.8 mag, 2.2′ x 1.6′)
Galaxie nahoře od M40: NGC 4335 (12.4 mag, 1.9′ x 1.5′)

Severní světový pól

Kde se přesně nachází severní světový pól‘ Poloha severního světového pólu je pro fotografy noční oblohy nesmírně důležitá. Musí k ní mířit hlavní osa paralaktické montáže. Sebemenší odchylka se projeví na nepřesné pointaci, což může vést ke znehodnocení snímku. Přesná poloha severního světového pólu se nejsnáze určí z dlouhé nepointované expozice, na které se hvězdy protáhnou na soustředné kružnice se středem v severním světovém pólu.
Poloha severního světového pólu mezi hvězdami se mění v důsledku precesního pohybu zemské osy. Rychlost pohybu je přibližně 1° za 180 let. Nyní je nejbližší jasnou hvězdou v okolí severního světového pólu Polárka. Její vzdálenost od severního světového pólu je v současné době 42′ a snižuje se. Nejblíže k severnímu světovému pólu (27.5′) bude Polárka v roce 2102.

polarka_a Datum: 27.8.2008 23:00-00:00 UT
Objektiv: Refraktor ED 80/600
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Nepointováno: Součet 5 snímků, Expozice 5 x 5 minut
Pointováno: Součet 8 snímků, Expozice 8 x1 minuta
ISO = 1600
Pointace: TVGuider za ED 80/600
Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu.
Pozorovací stanoviště: Bažantnice
Podmínky: Dobré, 10°C
Další snímky (nepointované, pointované, mapka) najdete na samostatné stránce.

Kvasar 3C273 – nejjasnější kvasar

V souhvězdí Panny leží první objevený a zároveň nejjasnější kvasar. Je to jeden z nejvzdálenějších vesmírných objektů, který je ještě dostupný amatérským přístrojům. Je možné jej spatřit v dalekohledu o průměru kolem 15 cm jako hvězdičku 13 mag. Světlo, které dnes vidíme, opustilo kvasar před dvěma miliardami let (červený kosmologický posuv 0.16, rychlost vzdalování 47 000 km/s). Jako zdroj rádiového záření byl katalogizován již v Third Cambridge Catalogue of Radio Sources z roku 1959, ale teprve v roce 1962 při zákrytu Měsícem se podařilo identifikovat pravý původ – bodový zdroj. Navíc se ukázalo, že tento silný rádiový zdroj je dvojitý. Jeho složky jsou od sebe vzdáleny 20′. Tento kvasar mění svoji jasnost v rozmezí 12.4 až 13.2 magnitudy s periodou asi deseti let.

A co jsou vlastně kvasary zač‘ Jedná se o objekty s malým úhlovým rozměrem (<1′) a obrovským zářivým výkonem v celém rozsahu spektra (3C273 je stokrát svítivější, než všechny hvězdy v naší Galaxii). Pravděpodobně jsou to velice kompaktní a neobyčejně svítivá jádra obřích galaxií (tvořená supermasivní černou dírou), která jsou ovšem aktivní jen krátkou dobu na samém počátku své existence.

V pravé horní části snímku se nachází slabá spirální galaxie NGC 4409 (druhé označení NGC 4420) o rozměrech 2.0′ x 1.0′ a jasnosti 12.8 mag., kterou objevil v roce 1784 William Herschel.

Qusar_3C273_m Datum: 24.4.2009 23:05-23:35 UT
Objektiv: Refraktor ED 80/600
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Součet 8 snímků, Expozice 8 x 4 minut, ISO = 1600
Pointace: TVGuider za ED 80/600
Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu.
Pozorovací stanoviště: Podmokly
Podmínky: Dobré, 2°C
Sever je na snímku nahoře, 20° vlevo
MHV snímku je asi 17 mag.

Supernova SN 2009dd v galaxii NGC 4088 (souhvězdí Velké medvědice)

13.4.2009 byla G. Cortinim v Itálii na observatoři Monte Maggiore Observatory objevena dalekohledem o průměru 0.35m supernova. Tato supernova, označená jako 2009dd, se nachází ve spirální galaxii NGC 4088 v souhvězdí Velké medvědice. Jedná se o supernovu typu II, tj. zhroucení velmi hmotné hvězdy při kterém vzniká černá díra nebo neutronová hvězda. Supernova se nachází velmi blízko (6′) jádra galaxie NGC 4088, proto může být snadno považována pouze za jasnější jádro galaxie. Galaxie 4088 má ale poměrně nevýrazné jádro a při porovnání se snímkem před výbuchem je supernova jasně rozpoznatelná. V době objevu dosáhla v červeném oboru spektra jasnosti 13.5 mag. a 14.5 mag. ve vizuálním oboru. I v době pořízení tohoto snímku měla stále tuto jasnost. Před výbuchem nebyla tato hvězda nalezena ani na snímcích s dosahem 18 mag. Zatím se jedná o nejjasnější supernovu roku 2009.
Další informace naleznete na http://www.rochesterastronomy.org/supernova.html#2009dd.

Galaxie na snímku Rozměr Jasnost
NGC 4088 (jasná uprostřed) 5.6’x 2.1′ 10.60
NGC 4085 (slabá níže) 2.5’x 0.8′ 12.40
NGC 4157 (vlevo) 6.7’x 1.2′ 11.40
NGC 4026 (pravý horní roh) 4.7’x 1.2′ 10.80
SN2009dd_3m Datum: 25.4.2009 01:10-01:40 UT
Objektiv: Refraktor ED 80/600
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Součet 7 snímků, Expozice 7 x 4 minuty, ISO = 1600
Pointace: TVGuider za ED 80/600
Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu.
Pozorovací stanoviště: Podmokly
Podmínky: Dobré, 1°C
Sever je na snímku nahoře
Jasnost supernovy (V): 14.5mag , MHV snímku je asi 17 mag.
Další snímek byl pořízen 18.8.2009 21:00 UT. Na animaci těchto dvou snímků je již pokles jasnosti supernovy znát.

Barnardova šipka – hvězda s největším vlastním pohybem po obloze

Barnardova šipka je hvězda v souhvězdí Hadonoše, vzdálená od nás pouhých 6 světelných let. Je čtvrtou nejbližší hvězdou od Slunce, hned po systému trojice hvězd kolem Alfa Centauri. Barnardova šipka má největší vlastní pohyb po obloze ze všech známých hvězd – 10,34′ ročně. Ke Slunci se přibližuje rychlostí 140 km/s, což způsobí, že v roce 11 800 se přiblíží Slunci na 3,8 světelných let a bude tou dobou nejbližší hvězdou. Je to červený trpaslík spektrální třídy M4 a hvězdné velikosti 9,6 mag. Přes svoji blízkost září tak slabě, že jí nelze vidět pouhým okem. Na její pozorování stačí ale již menší dalekohled. Rychlost jejího pohybu byla objevena v roce 1916 Edwardem Emersonem Barnardem.

Barnard_m Datum: 27.8.2008 20:55-21:05 UT
Objektiv: Refraktor C-80ED 80 / 600
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Součet 10 snímků, Expozice 60 s, ISO = 1600
Pozorovací stanoviště: Bažantnice
Podmínky: Dobré
Sever je na snímku nahoře
Nejjasnější hvězda vlevo dole na snímku je 66 Oph (4° východně od Bety Oph) s jasností 4.6 magnitudy.
Rozlišení snímku je 4.3′ na pixel, takže možná už za rok by mohl být pohyb znatelný.
Další fotky (2008-2013) Barnardovy šipky včetně animace pohybu jsou na speciální stránce.

Planeta Pluto

Planetu Pluto objevil 21.1.1930 americký pozorovatel Clyde Tombaugh. Pozorování této planety není ani v současnosti pro amatéra jednoduché. Vzhledem k jasnosti Pluta 13.5 mag. je třeba použít dalekohled o průměru minimálně 30 cm a vyčkat na výborné pozorovací podmínky. Jednodušší je to při pořizování fotografie, kde nám stačil objektiv o průměru 8 cm a několikaminutové expozice.

Pluto_20050811s_m Datum: 11.8.2005 20:55-21:10 UT
Objektiv: Refraktor C-80ED 80 / 600
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Součet 4 snímků, ISO = 3200, Expozice 30, 149, 208, 130 s
Pozorovací stanoviště: Bažantnice
Podmínky: Horší, nízko 20 st., přecházely mraky.
MHV fotografie = 15.0 mag.
Jasnost Pluta = 13.9 mag.
Jasná hvězda uprostřed má označení GSC6234. 170 a jasnost 8.5 mag.
Podrobnosti na samostatné stránce.

Souhvězdí Orion

Souhvězdí Orion je výrazné rovníkové souhvězdí zimní oblohy. Známý obrazec Orionu tvoří hvězdy Betelgeuse (0.50 mag.), Rigel (0.12 mag.), Bellatrix, Saiph a hvězdy pásu Alnitak, Alnilam a Mintaka. Vlevo od souhvězdí prochází mléčná dráha. V levém dolním rohu zvětšeného snímku září nejjasnější hvězda oblohy Sirius v souhvězdí Velkého psa, nad ním se nachází souhvězdí Jednorožce a Blíženců, v pravé horní části snímku je vidět hvězda Aldebaran ze souhvězdí Býka.
Podle antických legend byl Orion velký lovec a bojovník, syn řeckého boha moře Poseidona a Euryaly, lovkyně z družiny bohyně lovu Artemidy. Byl velice krásný a silný, zdědil i některé božské vlastnosti např. uměl chodit po moři. Svým vychloubáním ale urazil bohyni Héru, která ho za trest nechala uštknout štírem, se kterým bojoval. Na prosbu Artemidy byl i se svými psy přenesen na oblohu, na opačnou stranu oblohy než se nachází souhvězdí Štíra.
V tomto souhvězdí se nachází i výrazný meteorický roj Orionid, jehož maximum připadá na 21. prosince. Meteory pochází z Halleyovy komety, v době maxima je možné spatřit až 25 meteorů za hodinu.

Ori_m Datum: 17.2.2007 20:00 UT
Objektiv: Canon EFS 10-22 mm
ISO = 800, Clona 1:6.3, F = 22 mm
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Průměr 2 snímků, Expozice: 5 minut
Montáž HEQ5, bez pointace
Pozorovací stanoviště: Čbán, -5°C
Velká fotografie s popisky.
Velká fotografie bez popisků.

Souhvězdí Orion vyniká i v počtu jasných deep-sky objektů. I na snímku širokoúhlým objektivem lze identifikovat překvapivě mnoho objektů. Škoda jen, že digitální fotoaparát není dostatečně citlivý na červený okraj spektra na zachycení emisních mlhovin, kterých je v Orionu mnoho.
Následující deep-sky objekty se podařilo na snímku identifikovat a jsou označeny na velkém snímku:

M 42 „Velká mlhovina v Orionu“, 66′, 4.0 mag.
M 41 Otevřená hvězdokupa, 40′, 5.0 mag., 80 hvězd
M 35 Otevřená hvězdokupa, 28′, 5.1 mag.
NGC 2175 Otevřená hvězdokupa, 22′, 6.8 mag., 60 hvězd
NGC 1746 Otevřená hvězdokupa, 40′, 6.1 mag., 20 hvězd
NGC 1647 Otevřená hvězdokupa, 45′, 6.4 mag.
NGC 2264 Otevřená hvězdokupa a mlhovina, 60′, 3.9 mag.
NGC 2244 Otevřená hvězdokupa, 30′, 5.2 mag., 100 hvězd
NGC 2024 Difúzní emisní mlhovina „Plamínek“, 30′
NGC 2232 Otevřená hvězdokupa, 30′, 3.9 mag.
NGC 1977 Otevřená hvězdokupa a mlhovina, 20.0’x 10.0′, 7.0 mag.
NGC 2194 Otevřená hvězdokupa, 9′, 10.0 mag. , asi 100 hvězd

Zimní část Mléčné dráhy

Mléčná dráha obsahuje kolem 150 miliard hvězd a má průměr přibližně 100 000 světelných let. Naše Galaxie je velká spirální galaxie s příčkou typu SBc. V Místní skupině galaxií je druhou největší galaxií (po galaxii M31 v Andromedě), je ale pravděpodobně nejhmotnější v této skupině.
Zimní část Mléčné dráhy není tak výrazná jako část viditelná na letní obloze. Je to proto, že střed naší galaxie se nachází v souhvězdí Střelce, zatímco na zimní obloze se díváme směrem opačným. Přesto i zde je, na tmavé nepřesvícené obloze, možno pozorovat mnoho zajímavých zákoutí tohoto světlého pásu.

MD4b_m Datum: 17.2.2007 21:00 UT
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Objektiv: Canon EFS 10-22 mm
ISO = 800, Clona 1:6.3, F = 22 mm
Expozice: 3 x 2 x 5 minut (mozaika tří dvojic snímků)
Montáž HEQ5, bez pointace
Pozorovací stanoviště: Čbán, -5°C

Dva meteory – Perseidy v Perseovi

Při fotografování Perseid jsme využívali jednak vysoké citlivosti fotoaparátu Canon, jednak módu sekvenčního fotografování, kdy fotoaparát exponuje jednu, maximálně půlminutovou expozici, za druhou bez zásahu obsluhy. Den po maximu se takto dařilo zachytit meteor průměrně na každém desátém snímku. Bohužel počasí nedovolilo fotografovat delší dobu.

IMG_1077-meteor-2_m Datum: 14.8.2005 00:14 UT
Objektiv: základní setový (18-55)
Fotoaparát: Canon EOS 20D
F=18 mm (základní setový), Clona=3.5
ISO=3200
Expozice: 30 s
Pozorovací stanoviště: Bažantnice

Perseidy 2007

V době maxima Perseid pozorovali všichni účastníci Letního astronomického praktika 2007 tento známý a oblíbený meteorický roj. Někteří navíc zkoušeli zachytit meteory fotoaparátem. Tuto noc, v době maxima, však létalo poměrně málo velice jasných meteorů – bolidů v porovnáním s celkovým počtem zaznamenaných meteorů. Přesto se jich asi 10 jasnějších než 0 mag. (z toho 8 Perseid) podařilo zachytit na tento snímek a většinu identifikovat s vizuálním pozorováním. Slabších meteorů je možné na snímcích nalézt mnohem více. Kromě Perseid létalo i poměrně hodně Kappa Cygnid (dva na snímku) a dalších slabších rojů.

12h_m Datum: 12/13.8.2007 20:00-2:30 UT
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Objektiv: EFS 10-22 mm
ISO = 3200, Clona 1:3.5, F = 10 mm
Výběr 10 snímků, Expozice: 10 x 30 s
Montáž: EQ6
Souhvězdí na snímku: Aur, Per, Cas, And, Peg, Cep, Cyg
Pozorovací stanoviště: Bažantnice

Perseidy 2010

Na Letním astronomickém praktiku 2010 byly tři jasné noci kolem maxima Perseid (nastalo 12./13.8.2010) fotografovány meteory. První noc ještě nebyla frekvence příliš vysoká a podařilo se zachytit jen jeden jasný meteor a to sporadický. Druhou noc, během 4 hodin nebyl zachycen ani jediný meteor. Třetí noc, noc kdy nastávalo maximum Perseid, byl fotoaparát namířen na sever. Na severu letěla většina jasných meteorů zaznamenaná současně i vizuálně pozorovateli. Během dvou hodin, kdy byla jasná obloha, se podařilo zachytit celkem 7 jasnějších meteorů. Všechny patřily do roje Perseid a jejich snímky si můžete prohlédnout na samostatné stránce.

IMG_9986u_m Perseida nad Velkým vozem
Souhvězdí UMa, Dra, UMi
Datum: 12.8.2010 21:38:36 UT
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Objektiv: základní F=29 mm, clona 1/3.5
Expozice 30 s, ISO=1600
Montáž: pevný stativ bez hodinového pohybu
Pozorovací stanoviště: Bažantnice

Zvířetníkové světlo

Zvířetníkové světlo je tvořeno odrazem od prachových částic obíhajících kolem Slunce v rovině ekliptiky. Nejlépe je pozorovatelné v době jarní (večer) nebo podzimní (ráno) rovnodennosti, protože v této době ekliptika svírá největší úhel s horizontem a proto vystupuje nejvýše nad obzor. Zvířetníkové světlo je viditelné pouze v ideálních pozorovacích podmínkách. Vypadá jako světlejší trojúhelník se základnou v místě Slunce a směřuje šikmo nahoru v rovině ekliptiky. Jeho jas klesá se zvyšující se vzdáleností od Slunce. Při vynikajících podmínkách může být pozorován celý zvířetníkový pás s jasnějším protisvitem. Zvířetníkové světlo bývá někdy považováno za falešný úsvit. První záznamy pozorování zvířetníkového světla pochází ze 16. století. Dříve bylo snadněji pozorovatelné než dnes, kdy ho světelné znečištění spolehlivě zastíní.

zviretnik.jpg Datum: 2.10.2011 2:24 UT
Fotoaparát: Canon EOS 20D
Objektiv: základní F=18 mm, clona 1/8
Expozice 3 x 30 s, ISO=800
Zprůměrovány 3 snímky
Montáž: pevný stativ bez hodinového pohybu
Pozorovací stanoviště: Bezvěrov-Sepuska
Podmínky: vynikající (teplo, bez rosy)
Popis výjezdu za zvířetníkovým světlem.

Noční svítící oblaka

Kolem letního slunovratu, tj. v době, kdy Slunce zapadá jen nízko pod obzor, je možné z našich zeměpisných šířek sledovat noční svítící oblaka. Často používaná zkratka NLC vychází z anglického Noctiludent Clouds. NLC mají vzhled stříbřitých závojů, někdy až s modravým nádechem. Nejčastěji vypadají jako pruhy nebo vlny. Jemnější strukturu ukáže pohled v dalekohledu. Tím se NLC liší od běžné oblačnosti, která mívá v dalekohledu spíše mlhavý vzhled. NLC se nachází ve výšce kolem 80 km, zatímco nejvyšší běžná oblačnost je maximálně do 12 km. Během letního slunovratu je paradoxně v horní části mezosféry, kde se tvoří NLC, nejnižší teplota. Při teplotách pod -125°C se v tomto období začínají tvořit ledové krystalky vytvářející noční svítící oblaka. Díky vysoké výšce je možné tyto oblaka pozorovat na severním obzoru v době, kdy se Slunce nachází jen nízko pod obzorem a jiná oblačnost již není Sluncem nasvícena. Největší pravděpodobnost spatření NLC je v červnu a červenci ze zeměpisných šířek 50 – 65°.

IMG_4316m Jedny z nejvýraznějších NLC bylo možno pozorovat z Plzně 5.7.2016 po západu Slunce. Nacházely se velmi nízko (5º-10º) nad severním obzorem.
Datum: 5.7.2016 21:15 UT
Fotoaparát: Canon EOS 1100D
Objektiv: základní (EF-S 18-55) F=29 mm, clona 1/4.5
Expozice 2 s, ISO=400
Pozorovací stanoviště: Plzeň Lhota
Podmínky: velmi dobré
Další snímky ze stejného dne
Starší pozorování: 2009, 2010
Aktivitu NLC je možné sledovat na mezosférickém radaru Kbor

 

© 2017 Copyright - Odborná činnost
Telefon: 377 388 400